V češtině používáme různé typy uvozovek. Vyznačujeme jimi přímou řeč nebo třeba doslovné citáty. Někdy je používáme při psaní přesných názvů například knih nebo skladeb. Slouží ale také k vyznačení cizích, nespisovných či ironických výrazů.

Čtení tohoto článku zabere přibližně 2 minuty.

Varianty uvozovek

Čeština zná více variant uvozovek. V zásadě se jedná o dvojité „ “, jednoduché ‚ ‘ a boční » « (popřípadě jednoduché boční › ‹) uvozovky. Základní variantou jsou dvojité uvozovky typu 99 66. Jiné znaky (například “ , ″ nebo kombinace “ ”) jsou považovány za nesprávné. Další druhy uvozovek se používají, pokud do uvozeného textu vkládáme delší uvozovky.

Psaní uvozovek

Důležité je také vědět, jak uvozovky kombinovat s příslušnými interpunkčními znaménky (čárkou, tečkou, vykřičníkem, otazníkem).

Pokud je v uvozovkách celá věta, je psaní celkem jednoduché. Druhé uvozovací znaménko napíšeme na konci věty za interpunkčním znaménkem. Vkládáme-li uvozovací větu do citátu nebo přímé řeči, označujeme uvozovacími znaménky každý jednotlivý úsek citátu či přímé řeči. Druhé uvozovací znaménko píšeme až za interpunkční znaménko. Končí-li uvozovací věta otazníkem nebo vykřičníkem, čárku před koncovými uvozovkami nepíšeme. Pokud začleňujeme uvozovanou část do výpovědi, aniž by se jednalo o uvozovací větu, píšeme druhé uvozovací znaménko před interpunkci. Podívejme se na několik příkladů:

„Kamarádi šli na hory, pak se zastavili na oběd a dali si výborné jídlo.“

„Chtěl jsem pro tebe jen to nejlepší,“ pravil otec, „ale nejspíše jsem ti nerozuměl.“

Často slýcháme, že „bez práce nejsou koláče“.

Používáme-li uvozovky k uvádění citací, musíme zjisti, je-li uvozována jen určitá část věty, celá věta nebo dokonce delší oddíl textu. Pokud se jedná jen o část věty, píšeme uvozovky před interpunkčním znaménkem. V druhém případě naopak za ním.

Psaní uvozovek slouží mnoha účelům, jejich použití je nutné pečlivě zvážit, aby nedocházelo k nedorozumění a čtenáři jasně věděli, kdy se jedná o přímou řeč, zdůraznění, ironii, výklad výrazu nebo použití termínu z cizího prostředí.