Čárka je jedním z nejčastěji používaných interpunkčních znamének. Psaní čárek je také oblast, ve které mnozí často chybují. U čárky se nemůžeme orientovat podle toho, kde při čtení děláme pauzu. Je nutné dodržovat určitá pravidla. V následujícím textu jsme pro Vás připravili krátký a jednoduchý přehled nejdůležitějších pravidel pro používání čárek.

PRAVIDLA PRO PSANÍ ČÁREK VE VĚTĚ

Nejprve je nutné zdůraznit, že čárky píšeme jak ve větě jednoduché, tak i v souvětí. Pravidla si proto pro zjednodušení rozdělíme do těchto dvou kategorií, mají totiž svou logiku. Po jejím pochopení se nám bude vše zdát o něco snazší.

Psaní čárky ve větě jednoduché

Existuje více případů, kdy musíme ve větě jednoduché použít čárku. Následuje krátký přehled těchto situací:

  1. Bezespoječné spojení větných členů (V obchodě jsme koupili chléb, mléko, máslo.)
  2. Větné členy v jiném poměru než slučovacím (Umí hrát na klavír, a dokonce i na harfu.)
  3. Při použití dvojitých spojovacích výrazů: buď-nebo, jak-tak (Byl jak mým otcem, tak mým mentorem.)
  4. Dodatečně připojené větné členy (Celý příběh si vymyslela, jak jinak.)
  5. Citoslovce, oslovení, vysvětlivky (Milý příteli, to jsem nečekal.)
  6. Přívlastek volný (pokud je možné jej beze změny smyslu vypustit) a přívlastek několikanásobný (Můj bratr, rozený muzikant, umí hrát na více než deset hudebních nástrojů.)
  7. Volně připojené větné členy, např. doplněk (Vracel se domů, v rukou držíc malé štěně.)

Psaní čárky v souvětí

Čárku píšeme mezi větami souřadnými, pokud ovšem nejsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či v slučovacím významu. (Přišel, ale nemohl u nás dlouho zůstat). V jiném než slučovacím významu píšeme čárku i před spojkami a, i, ani, nebo, či. (Bratr je zkušenější, a proto mu důvěřuji)

Čárkou oddělujeme spojení vět hlavních a vedlejších a také spojení dvou vedlejších vět, které jsou spojeny podřadně. (Pamatuješ si mého přítele, který se dostal do rozpaků, když se objevila tvá sestra?)

Čárku používáme v podřadných spojeních vedlejších vět, která jsou uvozována vztažnými zájmeny (kdo, co, který, jaký, čí) nebo spojena příslovci (dokud, kam, kdekoliv, proč). Kromě toho čárkou oddělujeme také vložené vedlejší věty. (Některá zvířata, která jsou pokryta hustou srstí, mohou žít i ve velmi studených podmínkách.)

V případě, že se ve větě vyskytnou dva spojovací výrazy vedle sebe, píšeme čárku jen před prvním z nich. (Brzy jsem si uvědomil, že když odejdu, nebudu se už moci vrátit.)

Pokud je možné určitou část věty vypustit, aniž by věta jako celek ztratila svůj smysl, jedná se o výpustku. I v případech, kdy došlo k vypuštění slovesa, považujeme zbylý celek za větu, tudíž jej oddělujeme čárkou. (Nevěděli, co a jak. = Nevěděli, co a jak mají udělat.)

Kdy čárku nepíšeme

Čárku nepíšeme v případě těsného a postupně se rozvíjejícího přívlastku. (Rodiče jejichž děti již dostaly vysvědčení mohou odejít. Náš dům je starý vysoký činžák.) Kromě toho čárku nepíšeme u větných členů ve slučovacím poměru. (Objednal jsem si řízek a brambory.)

Kdy čárku můžeme napsat, ale není povinná?

Jedná se zejména o vsuvky, dodatečně připojený větný člen nebo doplněk. (Napiš mi[,] prosím[,] až dorazíš. Pozbyv veškeré odvahy[,] odešel pryč.)

Kde často chybujeme?

Pravidla pro psaní čárek ve větě nejsou jednoduchá a některé případy mohou být sporné. Existují však také věty, u kterých by čárka každopádně neměla chybět. (Jednou z častých chyb, které děláme při psaní čárek, je vynechávání čárek ve větě vložené.)

Na závěr

Pokud píšete úřední e-mail nebo dopis a potřebujete se přesvědčit, zda neobsahuje pravopisné chyby, obraťte se na nás. Naši zkušení korektoři vám rádi pomohou!